2014

 

Krajina je pro mnohé lidi místem meditace a odpočinku, přesto se v současnosti lidstvo nachází ve zlomovém bodě.

 

Snažíme se krajinu pohltit, zastavět, a nebo jakýmkoliv způsobem ničit či ovlivnit její přirozený vývoj.

​

Chtěla jsem člověka postavit do opačné role, kdy není krajina jím svazována, ale on sám je pod jejím vlivem. Postavit člověka do role, kdy je přinucen naslouchat jí a přemýšlet o ní jako o prostředí, kterým bychom se měli inspirovat a respektovat ho.

 

Fotografie vznikali formou terapie, jak ze strany fotografa, tak ze strany fotografovaného modelu, který je doslova obložen přírodou a vstřebává její energii. Ve své podstatě jsem chtěla, aby člověk sám byl svazován krajinou, vnímal její strukturu, vůně a barvy, chuť. Aby aspoň chvíli byl doslova pohlcen jejím působením a vcítil se do opačné role a vnímal propast, která vzniká násilným přetrhnutím vazeb, které byly celé věky primárním základem lidského bytí.