2018

Smrt samu o sobě většina lidí považuje za něco mystického, spirituálního, záhadného, nebo také v dnešní době potlačovaného a zapuzovaného na
okraj zájmu.

 

Práce vychází z mých myšlenek, že smrt je něco, co nás každý den obklopuje – nemám na mysli žádné tragédie v rodinách, ale takovou 'BĚŽNOU'
smrt. Zabitá moucha, komár, pravé kožichy, potrava, přejeté mršiny na cestách, okrasné kůže na stěnách, trofeje, apod.

Drobná smrt je kolem nás a nebereme ji jako něco tragického, ale jako normální až banální součást života, zasluhující přehlédnutí, přestože tomu tak
není. To mě vedlo k tomu, že se smrt, konkrétně její pozůstatky, se pro mne staly objektem výtvarného záměru. V projektu mne vlastně zajímají schránky,
které zůstanou na světě po odchodu duše a postupem času i ubývajícího materiálu. Vytvářím na první pohled banální zátiší, kdy se už nepotřebná
mršina nebo takový pozůstatek po životě stává uměleckým objektem. Vracím ho jako předmět zájmu. Snažím se dostat od konkrétních "pozůstatků" až k podivným abstraktním "obalům", jejichž obrazy se stávají pro diváka hádankami, které mohou pomyslně vytvářet i další nová " fantastická zvířata".

Fotografie nechávají volně pracovat představivost diváka, který může rozvíjet svou vlastní imaginaci a hledat nové souvislosti. Podobně jako ve své předchozí tvorbě jsem v některých obrazech zachovala prvky lidského těla, mj. také proto, že jde celou dobu o vztah člověka ke smrti respektive smrti zvířat, člověk je tím "přehlížitelem" drobných úmrtí.

Práce dostala název na samém počátku, kdy jsem se rozhodla na tomto tématu pracovat. Našla jsem tehdy na asfaltu vysušenou, mnohonásobně přejetou mrtvou žábu a přemýšlela jak je zvláštní, že se z živého tvora stane dvojrozměrný objekt. Byl to pro mě jeden z prvních impulzů ke vzniku této
série, a proto jsem se v názvu k tomuto klíčovému okamžiku vrátila.